Rozhovor s Frankiem

13. srpna 2007 v 11:35 | D1DDL1NKA |  MCR
Pro My Chemical Romance to byla drsná a hrbolatá - občas i pěkně bolestivá - cesta k úspěchu. Tak například natáčení videa ´Famous Last Words´. Kvůli pyrotechnice si Bob Bryar ošklivě popálil nohu, z čehož se vyvinula gangréna a poté i infekce. Zpěvák Gerard Way si zatím zpřetrhal vazy v kotníku poté, co mu kytarista Frank Iero šlápnul na kotník, když ho vylekal oheň. To ovlivnilo turné pro rok 2006.
"Kdyby to bylo snadný, nebyli by to My Chem," říká Iero se smíchem. "Nevím proč, ale vždycky ze všeho uděláme tu nejtěžší věc na světě. Pokud se u toho nemůžeme zranit, nebo to není moc těžký, je mi líto - toho se neúčastníme. Myslím, že pro další video vypustíme lvy a necháme se sežrat. Nemáme rádi, když je to snadný."
Smůla zasáhla také Iera. Kvůli nespecifikované nemoci chybí na zimním zaoceánském turné. Proto je teď v Los Angeles a dává rozhovory, aby podpořil turné po USA, které začíná 22. února. Právě tehdy by se měl ke kapele Iero připojit.
"Čekám, až se kluci vrátí. Už se nemůžu dočkat. Jsem zde a sleduju je na YouTube a tak. Vím, že jsou show skvělý a že to každej večer pořádně rozjíždějí. Každej večer s nima mluvím, hrozně bych si tam přál být. Strašně se těším, až se vrátěj do Států a budu s nima zase hrát."

Tohle album je pro vás docela evoluční. Bylo to vědomé rozhodnutí, udělat desku tolik odlišnou od těch předchozích?
F: "Byla to výborná zkušenost, opravdu. Vědomě jsme se rozhodli napsat nebo udělat něco, co jsme nikdy předtím neudělali. Prostě jsme se chtěli pokusit strhnout hranice, který jsme asi sami vztyčili. Chtěli jsem udělat snad něco nadčasovýho, na co budeme pyšní i za 20 let. Něco, na co budeme po zbytek života vzpomínat, že jsme to udělali. Zkrátka jsme vytvořili něco, o čem jsme si nemysleli, že jsme toho schopni."

Jak píšete songy? Ve studiu, na cestách, doma?
F: "Vlastně tak nějak všechno dohromady. Když jsme psali písničky pro tohle album, byli jsme na cestách a v autobuse jsme měli provizorní studio. Vždycky vás něco napadlo, třeba dát riff sem nebo tam. Nebo jsi to předal někomu jinýmu a společně pak složili několik songů. Spoustu věcí jsme napsali na cestě - pak jsme museli třídit. Možná jednu, dvě písničky jsme si ponechali v hlavě, abychom je napsali později. Většinou jsme chtěli, aby pokračoval ten tvůrčí proces. Sedli jsme si, psali jsme v New Yorku. A pak jsme je tam dokončovali. Přestěhovali jsme se do domu, kde měl každej svůj vlastní pokoj. Byl tam velkej obejvák a mohli jsme hrát kdykoliv jsme chtěli - 24 hodin denně. Měli jsme tam takový vybavení, díky kterýmu jsme mohli udělat demo těch songů, o kterých jsme si mysleli, že jsou natolik dobrý, že stojí za to je nahrát. Rob Cavallo k nám občas zašel a naslouchal nám, našim návrhům, kam bychom měli směřovat. Zahrál něco na piáno a my psali. Do studia jsme šli až tehdy, když jsme měli základ některých songů, některý už byly dokonce hotový. Postupovali jsme přesně podle pořadí písniček na desce, což jsme nikdy předtím nedělali. Bylo to divný. Byl to Robův nápad. Bylo to skvělý, protože jste mohli žít ten příběh, prožívat stejný emoce jako postavy v něm. Přesně takhle to bylo. Zkrátka jsme dolaďovali příběh až do konce. Když jsme měli hotovej konec a věděli jsme, kam hrdina směřuje a jakej příběh chceme vyprávět, bylo nutný dopsat pár songů ve studiu. ´Welcome to the Black Parade´jsme přidali jako poslední a nejmíň třikrát, čtyřikrát ho přepisovali. Nahráli jsme ho a když jsme si ho zpětně poslechli, zjistili jsme, že nezní tak, jak bychom chtěli. Tak jsme ho vyhodili, přepsali, napsali novej refrén, znovu to nahráli a přidali jsme instrumentace. Můj táta tam hraje na nějakej pochodovej nástroj. Bylo to skvělý, mělo to skutečný grády. "

Pověz mi o příběhu.
F: "Hlavní postavou je Pacient. Dost mladej tragicky umírá na nemoc. Když si pro něj přichází smrt, jde o jeho ranou vzpomínku, kdy ho táta brával na přehlídku. Takže si pro něj přijde smrt právě ve formě tý černý přehlídky a zavádí ho na cestu, kdy se mu život vrací před očima. Jde a vidí různý věci, který za ty roky spatřil - rozhodnutí, který udělal, lidi, který potkal - a vy těm příběhům nasloucháte. Na konci desky se začne před smrtí hájit a uvědomí si, že neprožil svůj život tak, jak chtěl. Chce dostat druhou šanci."

Slyšela jsem vaše songy na popových, alternativních i rockových rádiích. Mysleli jste při psaní ´The Black Parade´, že bude působit tak různorodě?
F: "Můžu upřímně říct, že tohle nás nenapadlo. Prostě jsme napsali, co jsme chtěli. Napsali jsme to, co jsme chtěli slyšet. Měli jsme štěstí, že se písničky líbí širokýmu spektru lidí a že je oceňujou tak, jak jsou. Věděli jsme to? Ne. Ale je skvělý, že se to tak stalo. A teď, díky rádiu může ty písničky slyšet ještě větší množství lidí. My z toho máme velkou radost, protože v New Jersey, ani v New Yorku, žádný rockový stanice nejsou. A ty si teď můžeš zapnout celou spoustu stanic, a uslyšíš to."

Dostává tě, že se můžeš slyšet v rádiu?
F: "Jo, svým způsobem je to divný. Moje máma má velkou radost."

Zdá se, že na téhle desce je váš talent znát víc, než na předchozích počinech. Je to tak? Jako byste byli všestranní.
F: "Jo, rozhodně jsme se na nic nevázali. ´Tenhle song musí být metalovej´nebo ´Jsme tenhle typ kapely a toho bychom se měli držet´. Tak jsme to nikdy necítili. Jsme My Chemical Romance a každej song, kterej napíšeme, bude song My Chemical Romance, ať už bude mít prvky salsy, čtyři doby nebo něco takovýho... Experimentovali jsme s mnoha styly muziky a prvky, který jsme předtím nezkoušeli. To bylo na tom nahrávání fakt srandovní, stejně jako bylo skvělý, že jsme měli Boba Bryara. Byl otevřenej naprosto všemu a byl schopnej zahrát úplně cokoliv. Takovouhle příležitost jsme v minulosti neměli - někoho, kdo by byl tak talentovanej, že mohl zahrát jakýkoliv tempo nebo prvek."

Jaké bylo pracovat s Lizou Minelli?
F: "Za to vděčíme Robovi Cavallo. Žertovali jsme o tom. Ani by nás nenapadlo, že bychom dokázali, aby zpívala na našem albu. Na desce je postava, Matka Válka, která hraje roli v písničce ´Mama´. Chtěli jsme ženskej hlas. Chtěli jsme ženu, která má za sebou dlouhej, bouřlivej život. Někoho, kdo toho už hodně viděl, zažil bolest a možná to měl někdy dost těžký. Nadhodili jsme několik jmen, který by se nám líbily. Neustále jsme se vraceli k tomu, že ´by bylo skvělý, kdybychom získali někoho, jako je Liza Minelli.´A jednoho dne, skoro u konce natáčecího procesu, Rob začal: ´Chcete někoho, jako je Liza Minelli, nebo chcete Lizu Minelli?´. A my na to: ´Sakra, jasně že chceme Lizu Minelli. Ale to se nám nemůže podařit.´ A Rob řekl: ´Fajn, počkejte´ Jeho lidi asi zavolali jejím lidem, nebo tak něco a o týden později jsme měli její zpěv na desce. Bylo to skvělý. Patrně fandila kapele a tomu, co jsme dělali. Užívala si to a odvedla skvělou práci."

Co můžeme očekávat od vaší show?
F: "Určitě to bude My Chem show, ale v daleko větší míře. Myslím, že jsme toho na sebe ještě nikdy tolik nevzali, jako to uděláme teď. Mluvíme o různých návrzích scén a výpravách příběhu. Vezmeme vás na výlet albem, ale s větším důrazem na vizuální stránku než kdy dřív. "

Jak chcete předvést koncert s koncepčním albem? Uděláte celou ´The Black Parade´? Nebo ji rozbijete na kusy a uděláte regulérní koncert sám o sobě?
F: "Zrovna včera jsem o tom mluvil s Gerardem, vlastně pořád o tom diskutujeme. Myslím, že je tu velká možnost udělat ´The Black Parade´ jako celek. Ale jestli tak učiníme přesně v pořádí, jak je příběh na desce, nebo jestli ho trochu změníme, si nejsem jistej."

A co budete dělat, až toto turné skončí?
F: "Vydáme se na první část turné po Americe. Asi v půlce si dáme pauzu a vydáme se do Evropy, máme v plánu evropská data. Pak se vrátíme a dokončíme tour po Státech. Pak do Japonska a myslím, že na léto máme zase něco v Evropě a snad se plánuje něco dalšího v USA."

ZDROJ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ktorý člen z MCR sa Vám najviac páči???

Frankie
Gerard
Mikey
Ray
Bob

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.